Jak jsme si z nouze postavili svůj první závodní motor Ford Pinto
Když jsme v roce 2017 dokončovali stavbu našeho Fordu Escort Mk1 pro historické rally, měli jsme za sebou tři roky skládání auta z trochu nabouraného a řádně rezavého modelu Mk1 1100 v jedné malé garáži. Pak přišla věta, která přijít musela:
"Hele… tak jaký tam dáme motor. Nebo spíš, kde na něj vezmeme peníze?"
Byla to situace, kdy by člověk šel nejraději cestou nejmenšího odporu — prostě koupit hotový motor. Jenže náš rozpočet už v této fázi připomínal spíš přisloví "jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná". Koupit hotový závodní motor Pinto? Nebo snad BDG? Nemožné. Nechat si ho někde postavit? Sci-fi.
Tak padlo to, co by nás před třemi lety ani nenapadlo: "Postavíme si Pinto sami."
V tu chvíli nikdo neřekl "to nepůjde". Ale tak nějak jsme tušili, že bez problémů to nebude... Ale bylo rozhodnuto.
Anglie, Burton a nějaké kompromisy
Hlava šla do Anglie na porting kanálů, přece jenom někdo to musí udělat s jistotou. My mezitím objednali u Burtona všechno, co šlo ještě ufinancovat: písty, ventily, vačku, olejové čerpadlo, saní, k tomu těsnění, pružiny ventilů, vodítka, ložiska, rozvody, — prostě celá ta nekonečná skládanka. A další krabice plné budoucích problémů.
Na kovanou kliku peníze nezbyly, tak jsme vytáhli tu sériovou, nechali přebrousit čepy a vyvážit. To samé s ojnicemi — místo kovaných jsme koupili další sériové, upravili je, pečlivě dovážili a doufali, že se neurazí, že po nich chceme závodní chování. Byl to plán "není to ideální, ale je to možné".
"Tohle jako fakt přežije 7000 otáček?"
"No… přežít to prostě musí."
Stavba aneb improvizace jako hlavní nástroj
Stavba motoru probíhala za asistence knížek, internetu a intuice. Snad každý díl měl svůj moment, kdy jsme se buď zasmáli, nebo nasr... rozlobili. Olejová vana byla tvarově urážka zdravého rozumu, saní oleje ve vaně nesedělo, chlazení oleje nešlo přidělat na blok. Některé napínací kladky jsme si raději nechali vyrobit...
Komprese byla další kapitola. Podle knih, internetu a dalších rad jsme dopočítali optimální hodnoty pro rally motor a podle toho upravili hlavu a blok.
Komponenty přibývaly, šrouby mizely a motor začínal vypadat jako motor. Finální třešničkou byly karburátory FAJS místo Weberů — poloviční cena, ale dobré reference. Rozebrali jsme je, trochu upravili odlitkové otřepy, přetryskovali a snažili se je přesvědčit, aby se chovaly jako Weber.
První start motoru
Konečně nastal okamžik, kdy jsme motor osadili do Escortu. Protočení klíče… a motor zaburácel.
"Ty vo.e, ono to žije."
"Neříkej to moc nahlas, ať si to nerozmyslí."
Výkon byl na naše poměry nečekaně slušný — vlastně lepší, než jsme vůbec doufali. Překvapivě hladký chod. Motor měl být jen "testovací", jen na vyzkoušení auta, jen na naučení se s ním jezdit… ale najednou se zdál schopný zvládnout i první ostrý závod.
Rally Vltava 2017 — první boj a první kopanec
Dubnový víkend 2017 jsme vyrazili na Rally Vltava s číslem 61. Escort vypadal skvěle, motor hučel jako malý drak, a my se cítili připravení… alespoň tak, jak se dá být připraven, když člověk stavěl motor z nouze a improvizace.
První RZ proběhla hladce, motor fungoval překvapivě bez jediného protestu. A pak přišla RZ2. A s ní… prasklé lanko spojky. Heavy Duty z Anglie, přesně to, u kterého jsme doufali, že přežije všechno.
Po rychlé opravě v servisní zoně jsme druhý den absolvovali všechny zbývající RZ. Dorazili jsme do cíle, a i když mimo celkovou klasifikaci, mohli jsme poprvé s úlevou konstatovat: náš motor funguje. Motor. Naše vlastní Pinto. To čeho jsme se nejvíc báli — výkon a výdrž — drželo víc než dobře.
Český Krumlov 2017 — první triumf našeho motoru Pinto
Po Vltavě přišel čas doladit drobnosti. Karburátory FAJS jsme ladili ještě víc, abychom z motoru dostali maximum bez ztráty spolehlivosti. Upravili systém spojky a doufali...
"Myslíš, že teď už se nám to nezastaví?"
"Řekl bych, že když to přežilo Vltavu, tak by nemělo… doufejme."
Rally Český Krumlov 2017 byla testem všeho, co jsme se naučili. Tentokrát jsme vyjeli s jasným cílem: dokončit a vyzkoušet motor v závodním tempu. A ono se to povedlo!
První úspěch: 1. místo mezi historickými vozy do roku 1972. A navíc: 8. místo celkově ze 40 historických vozů na startu. To byl moment, kdy jsme se mohli konečně usmát a říct si:
"Tak ten motor… to jsme možná neudělali úplně špatně."
Jak nám to jelo, je vidět ve videu — a ano, i FAJSy tam znějí, jako kdyby chtěly být Weberem.
A závěr — co nás naučil motor postavený z nouze?
Když se ohlédneme zpátky, je neuvěřitelné, jak z nouze vznikl motor, který nás nejen dovezl do cíle, ale stal se i prvním skutečným zdrojem úspěchu. Ford Pinto, postavený v garáži z improvizace a kompromisů, nás naučil víc než všechny teorie a návody dohromady.
Naučil nás trpělivosti – při ladění karburátorů a úpravách olejového systému. Naučil nás kreativitě – sériové ojnice, přebroušená seriová klika, FAJSy místo Weberů, každý krok byl o hledání řešení, když peníze a čas byly limitující. A hlavně nás naučil víře ve vlastní práci – když motor nastartoval poprvé, když zvládl Vltavu a nakonec triumfoval v Krumlově, pocit úspěchu byl nepopsatelný.
Teď víme, že i z omezených prostředků, může vzniknout něco, co překvapí nejen ostatní, ale hlavně nás samotné.
A největší lekce? Nikdy nepodceňovat sílu odhodlání, pár nápadů, internetu a pár lidí, kteří jsou ochotní stavět vlastní sen — i když rozpočet říká "nemáte šanci". Protože nakonec se z toho všeho může stát motor, který vás nejen doveze do cíle, ale přinese vám první vítězství a pocit, že všechno, co jste dělali, stálo za to.